LKJH

Vaše brána do nebes

  

Video ze čtvrtka

Krátké video z létání s Kryštofem přes Vysočinu.

 

 

Čtvrtečních 205 km

Počasí letos není úplně přeletové. Když se k tomu přidá nějaká porucha nebo prohlídka vlečné, pracovní či rodinné povinnosti a jiné nenadálé události, mnoho příležítostí k přeletům není. Proto úpěnlivě sleduji předpovědi na středu a čtvrtek. Bude po frontě, tak snad to vyjde. Teploty jsou tropické a fronta je bohužel slabá, ale naděje umírá poslední. Rozhoduji se pro čtvrteční pokus. Kryštof má čas, poletí i Cempa, takže jediný otazník visí nad vlečnou - rozbitý startér a prohlídka v Jihlavě. Pan Smrčka vyráží ráno v 9 hodin vlakem do Jihlavy, aby ji přeletěl. S Kryštofem a Cempou si zatím připravujeme letadla. V půl dvanácté přilétá pan Smrčka, kontroluje nám navigační přípravu a dává souhlas k letu. Protože jsou zavřené prostory, letíme do Jihlavy, Křižanova, Havlíčkova Brodu a zpět. Naskakuje to krásně. Jdu do vzduchu jako první. Nevadí mi dělat chrousta. Vlečná se mnou občas stoupá i pěti metry, takže se vypínám a těším se na pěkný dvou až třímetr. Místo toho ovšem nějaký rozbitý divný stoupák. Na půlotočce třímetr, na druhé půlce -2 metry. Nedělám hrdinu, trochu naškrábu a letím nad město pod pěkný mrak. Kryštof stejným způsobem dotáčí, na nic nečekáme a letíme směr Jihlava. Před Javořicí dotáčím, Kryštof pode mnou stoupá pomaleji. Mám základnu a letím dál. Dotáčím si nad Mrákotínem a pokračuji s Kryštofem v zádech. Do Jihlavy přilétám v 1900 metrech QNH. Jsem vysušený jak treska. Sahám pro lahev s vodou, ale nemohu ji najít. Před startem jsem si ji dal vedle sedačky, ale asi se sklepala někam dozadu. V kabině není moc místa, takže se různě posubuji, nakrucuji a šmátrám za sedačkou. Ovšem marně. Jediný výsledek, že jsem přišel o několik set metrů výšky a zalétl do oblasti bez mraků. Otáčím nad město a doufám, že rozžhavená Jihlava bude dávat. Mám všude -3 metry. Když to takhle klesá, musí to někde zákonitě stoupat. Bohužel jsem nenašel kde. Ve 400 metrech si vyžaduji informace pro přistání a pospíchám nad letiště. Beru to zadem od dálnice, kde to často dává. Je to tu, ale úplně rozbité, roztrhané, chvíli tady, chvíli tam. Právě doletěl Cempa, bere si Kryštofa a pokračují na Křižanov. Tam je lať jako z učebnice, ale já na ní nedosáhnu. Snad čtvrt hodiny škrabu metr za metrem, abych se pod ní dostal. Konečně výška na přeskok a nádherný spásný třímetr. Dotáčím a přímým letem to valím 120 km/h na Křižanov. Otáčím letiště a valím na Havlíčkův Brod. V rádiu slyším Cempu jak říká, že se to začíná rozpadat a vypadá to špatně. Ulétá Kryštofovi a odmlčuje se. Já doháním Kryštofa asi 9 kilometrů před Havlíčkovým Brodem. Nevypadá to slibně. Kryštof chce otočňák vynechat a zkusit to rovnou domů. Říkám si, že jestli mám padnout, je mi jedno kde a vyrážím nad otočňák. Jižně od letiště je stoupák, volám to Kryštofovi, ten otáčí také a radíme se co dál. Rozhodujeme se pro přímý kurz domů. Ale všude se to boří. Já se uhýbám k Jihlavě, Kryštof k Pelhřimovu. Za Jihlavou mám poslední pěkný mrak. Musí dát nebo končím. Je tu pěkný stoupák. Dobírám co můžu, počítač mi ukazuje dokluz ve 450 metrech. Vyrážím na finále. Nad Javořicí to všude drží a v Žirovnici je jasné, že to dám. Kryštof má v Pelhřimově 2000 metrů, takže dnes opět doletíme až na základnu.

 
 
   

 

 

Posedlí létáním

Tentokráte přeletáři
Při každé příležitosti pozvedáte zrak k nebesům. Ale ne, nemyslím na tzv. střelnou modlitbu, kdy děkujeme za život. Hodnotíme nízkou oblačnost, která letí po obloze někde od severozápadu, za ní je výběžek vyššího tlaku, ale ten doběhne nová fronta, takže modrá obloha s cumuly funguje, jen necelou hodinu, a pak se počasí zase zkazí.
To je tohle léto, dokonce i krátkodobé předpovědi selhaly, a tak se upínáme ke každé možnosti letět na přelet s bezmotorovým letadlem, tedy větroněm.
Ale je zde i technická stránka věci, vlečná, neboli vlečné letadlo, a ta je na prohlídce v Jihlavě, ale ve středu už má být hotová, a středa i čtvrtek slibují velmi dobré počasí. Kdo ji přelétne domů?
Jak to nakonec ve čtvrtek vypadalo.
První vyráží do akce pan Smrčka. Dojet vlakem do Jihlavy a potom opravdu notný kus cesty za Jihlavu na letiště, převzít vlečnou po prohlídce a letět zpět.
Kryštof Urban a já sraz na letišti v půl jedenácté /ještě za deset jedenáct sedím v zahrádce kavárny/, vytahat letadla z hangáru, to vlastně až na jedno všechna, protože dvě letadla VSO10, které musíme klikou stočit od stropu hangáru, musí mít dole volné místo.
Klika jednoho rumpálu jde stejně ztuha při stáčení dolů, jako když ho musíte vytáhnout pak zpět. Jedno letadlo si Kryštof vybaví sám, druhé čeká na Pepu Šimáčka, který jede z práce z Budějovic, nebo z domova /Trhové Sviny/. Já pak otevřu vozík svého větroně, vyhážu povlaky, transportní tyč, podpěru pod křídlo, kolečko ke křídlu a ještě kolečko pod trup větroně, povytáhnu trup, když se objevuje Pepa Šimáček, volám ho, vytáhnu trup letadla z vozíku, beru kořen pravého křídla a vytauji ho z vozíku, Pepa uchopí konec křídla a já vsunu vidlici kořene křídla do trupu, vezmu pak transportní kolečko, nasunu ho na křídlo. Vytáhnu druhé křídlo z trupu, Pepa vezme konec křídla a já zasunu trn kořene křídla do vidlice již zasunutého křídla. Vše pečlivě doladím, aby pak nebyly problémy s čepy, které zajišťují křídlo z prostoru kabiny. Nemohu tam ale již první čep vsunout. Vše ještě zkontroluju a zkusím ho vsunout do druhého otvoru, tam to jde, druhý čep klade otvor. Nutím Pepu, aby pomalu silou nadlehčoval křídlo, je tam někde okamžik, kdy čep vklouzne do otvoru jako po másle. Konečně se tak stane, Pepu již nepotřebuji, vše si už udělám sám. Na Pepu čeká jedna z vos, kterou jsme mu připravili.
Spojím táhla řízení rychlospojkami a docela rychle se mi daří zasunout pojistky, malé závlačky, jednu jsem ztratil, tu nahradím vhodným drátkem. Nejsou tam žádné síly, a tak drátek poslouží bezpečně.
Vysunu podvozek, trup je stále v kolébce, instaluji výškovku, musím dát pozor, abych ji nedal obráceně, což je možné, ale také životu nebezpečné. Nainstaluju baterii pro logger, navigační přístroj, dále baterii pro vysílačku a elektronické vário. Dám do větroně padák, lahvičku s vodou, trochu sušenek, mapu, databázi letišť, papíry od letadla, průkazy, peníze, mobil.
Kluci již mají letadla na startu, já připevním kryt kabiny. K transportnímu kolečku připevním tyč, zapojím tyč za kouli auta, pod levým křídlem je transportní kolečko a už jedu na start, budu startovat z asfaltové dráhy, kluci jdou z trávy.
Ještě než vyjedu, přistává pan Smrčka, jeden z nejspolehlivějších mužů letiště.
Větroně dovezu až na samý konec dráhy, aby nepřekážel, kdyby přistávala jiná letadla. Transportní tyč, trupové kolečko i kolečko zpod křídla nahážu do auta a uháním k vozíku, který zapojím za auto, kdyby pro mne musel někdo jet.
Již startuje Kryštof Urban šestnáctiletý pilot, za ním jde Pepa Šimáček, konečně vyjde řada i na mne. Slyším, jak si Pepa stěžuje, že je to rozbité, za chvíli si to mohu ověřit sám. Jsem asi šest kilometrů od letiště po větru a stále létám ve výšce do tisíce metrů nad zemí. Klukům se už podařilo vystoupat do dvou tisíc dvě stě metrů nad mořem, a tak jdou na trať. Poslouchám jejich konverzaci, řeší úsek mezi Batelovem a Jihlavou.
Nakonec se přece jen trochu vyškrábu, dolétnu nad letiště a vyrazím na trať a až u Kamenice vytočím ten pravý stoupák, kdy se dotknu mraku a vyrážím vpravo od Pelhřimova, kde je řada mraků, a ta mne pohodlně veze k Jihlavě. Nad městem dotočím pár kroužků a již se hlásím jihlavskému letišti a pokračuju pod další řadu mraků, která vede vlevo od dálnice přímo do Křižanova. Občas udělám nějaký ten kroužek, Pepu i Kryštofa jsem viděl točit hluboko pod sebou poblíž Jihlavy. Pomohli mi tím, že řešili problémy u Batelova, tak jsem se mu vyhnul západním směrem. V jednom místě dotáčím káně, nemám z něj dobrý pocit. Po své nedávné srážce s orlem jsem raději od dravců dál a nestojím o to, když se vaše letadlo zatřese tupým silným nárazem.
Po otočení Křižanova řeším zeměpisný problém, copak je to asi za města po pravé ruce. Pak mi dojde, že se jedná o Nové město na Moravě a Žďár nad Sázavou. Přibyslav jsem snad rozeznal správně.
Na frekvence se ptám Kryštofa, je dokonale připraven, má navigační štítek, já jsem líný brát si brýle na blízko a číst v mapě nebo v databázi letišť frekvence. Jak vyslovím otázku do rádia hned několik pilotů mi dává informaci, tak slušně poděkuju a letiště opravdu komunikují.
Po opakovaném náletu otočného bodu v Havlíčkově Brodě točím na Hradec a přitočím si trochu výšky u Humpolce a u Pelhřimova. Logger mi ukazuje rychlost 140 km a u Jarošova už jsem na dvě stě kilometrech.
Vzorně se hlásím několikrát domů, ale nikdo mi neodpovídá, prolétnu nad dráhou, naberu výšku, v poloze po větru zpomalím na sto kilometrů, vzhledem k rozmarům svého výškoměru, kontroluju si výšku pohledem, čtvrtou točím nad Hradcem a pečlivě jdu na přistání. Letadla jsou venku, vedle dráhy stojí nějaký cizí větroň, jeho pilot je u něj. Dosednu při okraji dráhy a vybočím směrem ke svému autu mimo dráhu.
Sundám kabinu, napiju se vody a poslouchám, co kluci mluví na trase.
Letiště vypadá jako po výbuchu neutronové bomby, nikde ani živáčka. V hospodě lze tušit našeho kuchaře. Pomalu se vyškrábu z kabiny a vstřebávám zážitky z krásného letu. Jdu si pro auto, abych letadlo dovezl ke kotvám. Nebudu ho rozebírat, ale budu věřit, že bude zase přeletová situace a že zase půjdu do vzduchu.
Cítím únavu a mám chuť na meloun. Nechám otevřenou kabinu větroně a poslouchám konverzaci přátel. Nakonec přistávají i oni, Martin Růžička, vedoucí letového provozu, nám přijde pomoci uklidit letadla. Společnými silami nakonec vytočíme vosy ke stropu hangáru.
Jsme příjemně unaveni, takový byl jeden všední, úžasný letový den létáním posedlých plachtařů.

Cempa

Sobotní provoz

Sobotnímu provozu 11.7.2015 přálo počasí. Plachtaři se těšili na termiku, ale vysoká oblačnost s Ciry více přála základnímu výcviku. Parta to byla dobrá, ke všemu odhodlaná! Franta Mráz si užíval svoje sóla, což je vidět na jeho spokojeném úsměvu.... Ovšem hvězdou sobotního provozu byl Martin Matějovský! Bodem zlomu v základním výcviku každého žáka je sólo! A takhle radostně vypadal po jeho bezvadném provedení. Proto si ihned zasloužil naše gratulace...

 
 
   

 

 

 

Video ze středečního létání

Krátké video z létání s Kryštofem, Májou, Jardou a Martinem Pickou.