LKJH

Vaše brána do nebes

  

Jsme letka snů

Jsme letka snů a kamarádů bláznivých
Jistě jste si všimli, že v titulku a podtitulu vycházím z verše Jiřího Suchého a asi jste vytušili, že to má být charakteristika naší nové plachtařské skupiny a tento článek má být stručná zpráva o naší činnosti.
Předně několik stručných postřehů.
Vždy mne štvaly služby. Povinnost spát na letišti, dosti nesmyslná zkušenost, o níž se nebudu rozepisovat. Vím, že jsou velcí příznivci tohoto opatření. Možná že si někdo všiml, že jsem se snažil každou členskou schůzi vyvolat hlasování o službách, k čemuž nikdy nedošlo. Nebudu rozebírat proč. I když snad jen pár slov o stanovách, které nám psal právník, jenž nám všechny spory prohrál, vyinkasoval za ně jistě odpovídající částku. Z mého pohledu jsou tam dosti nesmyslné věci dvě. Členové jsou spolumajitelé letiště, a tak když zkrachujeme, rozebereme si to, co zůstane, a půjdeme domů. Zde cítíme příšerné myšlení devadesátých let, kdy došlo k masívnímu rozkradení téhle země /co bylo ukradeno, musí být vráceno, komické heslo té doby. Druhá zatuhlost je, že hlasovací právo dostane člen až asi za tisíc letpotom, co se stane členem.
A tak část kdysi aktivních členů stále čeká, že se letiště prodá a oni poběží šťastně se svým podílem domů. Tohle letiště vzniklo v roce 1947 tak, že tam podnikatelé a živnostníci prostředky nosili /naviják od Bednářů apod./ a my pohrobci komunizmu to chceme rozebrat, rozkrást ve stylu devadesátých let.
Samozřejmě že tu hrozí ještě druhá možnost, že nás někdo „koupí“ opět ukradne, z bohatců, viz Točná v Praze, Mekka českých letců. Tohle se nikdy nemůže stát, pokud budeme kamarádi, což jsme takoví, že ještě teď mi běží mráz po zádech, když jsem podával vysvětlení na policii, díky jednomu takovému kamarádovi, ale ono to má svou historii, když šel podat vysvětlení na policii Vilém Rösch v padesátých letech /syn statečného starosty, který zahynul za války/, tak ten syn se hájil tím, jak poctivě pracoval na brigádách v aeroklubu ,a kamarádi na dotaz policie odpověděli, že to dělal jenom proto, aby mohl uletět na západ, tedy na jih do Rakouska. Chci jen naznačit, že krást v Čechách chtějí jak chudí, tak bohatí, ale pozorný čtenář možná pochopil, že nejde o to, jsme-li chudí nebo bohatí, ale jestli jsme kamarádi, kteří chtějí zachovat letiště pro budoucí generace pilotů anebo jestli jsme šmejdi, kteří chtějí shrábnout vše, anebo alespoň něco pro sebe.
Až Honza Fiala měl tu odvahu postarat se o elektronický bezpečnostní systém, což zase vyvolalo u některých členů nepochopitelně negativní reakci. Samozřejmě, že to vyvolalo protiakce, kdy takový odbojník nechal letiště odemčené, jako znak odboje, a to ani nechci vědět, co se říkalo v kuloárech, většinou těch, kteří toho moc na letišti nenalétají, nebo dávno již nelétají, ale nepopírám, že jsou i členové s vysokými kvalifikacemi, kteří jsou rozhořčeni, že aeroklub není už tak nekontrolovatelnou noclehárnou, i když stále jsme svědky nesmyslných naschválů a čachrů s čipy
Dalším odvážným kouskem honzy Fialy byl zákaz kouření. Hrdinní na nikotinu závislí kolegové zejména zpočátku dosti arogantně zákaz ignorovali a pomíjeli, že je nejenom primární, ale i tzv. sekundární kouření, již prokázaná příčina rakoviny plic, ale věda lékařská zná již i terciální kouření, což jsou látky, které ulpívají na stěnách místnosti, v níž se kouří, ty jsou též karcinogenní. Těch věcí, o nichž se dá mluvit, je více, ale my jsme u party snů, plachtařské skupiny.
Začněme mládím.
Šestnáctiletý Kryštof Urban již směle třímá knipl VSO10 a patnáctiletá Eliška Richterová je u vývrtek s Blaníkem. Kryštof už uletěl regulérní přelety, ale nemá zatím funkční logger, neb letiště žádný nevlastní, má lety zaznamenány v mobilu, ale to se z neznámých mně důvodů neuznává. Pepa Šimáček již vodil více brusů, ale také si užívá VSO10, ale situace s loggerem je obdobná, oba létají na chytrý telefon. Jirka Švihálek přišel z Rané, takže už měl náskok, je již nejenom po sóle, ale má dokonce uzavřen základní výcvik, a je pilotem. Za ním v těsném závěsu jsou Franta Mráz a Martin Matějovský, již sólisti. Ale zapomněl bych na Máju Kozlovskou, která je též pilotkou a podobně jako Kryštof, který se stal již pilotem ultralevých letadel, tak Mája zase začala pokoušet Vivata. Mirek Nápravník ten jde ve svých aktivitách ještě dál. Již se mu podařilo v traktoru zařadit dvě rychlosti najednou a občas je jiného názoru než instruktor, ale to jsou banální věci, přitažení nebo potlačení. Ale vážně mluví o tom, že by dal značný příspěvek na druhého Blaníka.
Svazarmovské časy jsou pryč, a tak nemáme Avii s koulí, která nás vozila z polí, a tak plachtař by měl mít auto s koulí, aby si mohl letadlo odvézt, dále bychom potřebovali vozík a zařízení, jako máme my soukromníci, aby mohli VSO10 odvézt z pole dva lidé. Vím, že tohle je pro aeroklubáky dosti těžko pochopitelné.
Máme pouze jediného letuschopného Blaníka, ale elementárka je u konce základního výcviku. Je otázkou, jestli se piloty podaří podchytit také pro přelety, což je teprve to opravdové létání. Jinak chci jako polní pilot letky snů poděkovat vedení aeroklubu i technikovi, že bylo opravdu minimálně výpadků, vše fungovalo, dokonce jsme udělali i nějaké navijáky a není zase výjimkou, kdy jsou všechny větroně ve vzduchu.
Osobně bych rád viděl, kdyby se k nám na základnu vrátil Martin Picka, a to právě jako náš přeletový parťák, který má výbornou výkonnost, abychom se opět stali živou výkonnou plachtařskou základnou, neboť patříme mezi letiště, které má nejenom svou polohou vynikající podmínky pro tento úžasný sport.
Tak tedy vzhůru do hlubin!
Jarda Cempírek /polní pilot/